Vlčice - Jeden připomíná českého krále, na dalším mouřenín pojídá rybu. Muzeum erbů České Kanady chtějí ve Vlčicích na Jindřichohradecku otevřít manželé Huňkovi. Ve dvorci za Strmilovemuž jich nashromáždili asi čtyřicet a navrhují i nové pro duševní rytíře Modré růže. Karel a Vladimíra Huňkovi se snaží opravit původní usedlost. „Táta blázen řekl: zachráníme jihočeské stavení,“ směje se Vladimíra. „Je tak letité, že jsme tady vykopali asi sto kilo keramických střepů z 15. až 16. století. Srdeční záležitost a má historii. Rádi bychom z něj udělali muzeum heraldiky České Kanady,“ plánuje šedesátiletý Huněk.

Osečanský jako poutník s holí Heraldik Stanislav Hošťálek jim zmapoval rody a vypracoval seznam pánů, kteří měli v České Kanadě své obchodní zájmy. Každý erb je z druhé strany popsaný. Věžníka z Věžníku připomíná šedý pes s červeným jazykem a zlatým obojkem na modrém podkladu, Osečanského z Osečan figura poutníka s holí, který vypadá trochu jako černokněžník. „Jsou zde erby od Černínů, přes pány z Hradce, Landštejna, Krčína z Jelčan nebo Kinského až k českému králi. Pátráme po dalších a máme i živé erby,“ líčí Huněk. Založil totiž Řád duševních rytířů Modré růže a tituly uděluje lidem, kteří něco dokázali. Prvním byl Josef Havel z nedalekého Hlavňova, který třikrát zvítězil ve světové soutěži růží se svou odrůdou Nette Ingeborg. „Tam je větší konkurence než v hokeji, od Japonska po Ameriku. A človíček z vesnice pobil celý svět, šlechtitelské a výzkumné ústavy,“ popisuje Karel Huněk. Další erby získali cembalistka Zuzana Růžičková, novinář Jan Petránek, botanik Václav Větvička a in memoriam Ema Destinnová. „Erb s mouřenínem, který požírá ryby, jsme vymysleli pro Jana Pokorného, jindřichohradeckého rodáka, jenž zakládal rybníky v Africe. Oceňujeme lidi, kteří si to na rozdíl od VyVolených zaslouží,“ říká Huněk. Jeho vlastní erb tvoří lev, růže a padající šindely, odkazující na původní stav vlčického stavení. S manželkou založil ještě Společnost za pozitivní přístup k životu a aktivní odpor proti blbosti. „Šíříme památku Josefa Havla, aby na zemi kvetlo víc růží než blbosti. Zasadili jsme je třeba ve Volarech, kde fašisté koncem války postříleli transport žen, i Karlu Čapkovi ve Strži,“ vyjmenovává Huněk. Ani tím však jeho aktivity nekončí. Z kovu vytváří nevšední sochy, zelenou žábu s dýmkou a červenou kravatou nebo Rybniční vílu. K další ho inspiroval první český aviatik, Vít Fučík - Kudlička. Ten se okolo roku 1750 snažil u Vodňan létat a na měchýřcích z ryb naplněných bahenním plynem se vznášel nad rybníky. „Dovedete si představit, když nás tady mají za blázny, že se snažíme něco zachránit, což teprve on tehdy,“ vysvětluje. Ve dvorci pořádají Huňkovi kulturní akce. Členové souboru Vysočan tak ještě dnes vzpomínají, jak u stodoly tančili z kopce do kopce, nadšené byly i zpěvačky z Mexika. „Viděly, jak žije chudé pueblo,“ usmívá se Huněk. „Jen bychom potřebovali přes léto nějaké mladé na pomoc. Dělám to na úkor své fantastické ženy,“ doplňuje. V hlavě už mu totiž klíčí další nápad: zpřístupnit sbírku velkých českokanadských saní.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - jižní Čechy
Autor: VÁCLAV KOBLENC
Zdroj: Mladá fronta DNES
Strana: 02
Rubrika: Jižní Čechy